Menorca a ještěrka baleárská - Podarcis lilfordi

Další článek Pavla Šmeka nás zavede na Menorcu, pozoruhodný ostrov s mnoha zajímavými obyvateli. Černá barva je pro obyvatele tohoto ostrova typická, ať už je to místní plemeno menorských vraníků, nebo černé slepice - minorky. V tomto článku se dočtete především o ještěrce baleárské, černé perle evropské herpetofauny.

Ostrov Menorca  je nejseverněji ležící a druhý největší ostrov Baleárského souostroví (Islas Baleares) ležící ve Středozemním moři a patřící Španělsku. Leží 34km od Mallorky a 225km od Barcelony. Rozloha ostrova je 702km2 a v roce 2007 zde žilo 87 tisíc obyvatel. Hlavní město je Maó (španělsky Mahón), druhým největším městem je Ciutadella. Ostrov Menorca měří od západu k východu přibližně 50km a je rozčleněn na dvě geologicky odlišné části. Geologicky starší sever ostrova tvoří horniny související s vývojem evropských pohoří. Jih ostrova, kterému se říká Migjorn, se pravděpodobně utvářel mnohem později. Jeho povrch tvoří tzv. mořský vápenec, jehož dnes silně erodovaný povrch tvoří krustu s ostrými hranami. Tato eroze umožnila vznik polí a pastvin. Charakteristickým rysem krajiny jsou rozlehlé pláně a táhlá návrší. Vnitrozemí je tvořené pahorkatinou s nejvyšší horou El Toro (357 m) neboli Býk, protože připomíná postavu tohoto rozzuřeného zvířete. Pobřeží, hlavně na severu je velmi členité. Menorca je někdy nazývána „Muzeum pod širým nebem“. Z prehistorického období se zachovaly památky – tisíce let stará kamenná obydlí, pohřební komory ve tvaru loďky (naveta), např. Naveta d´es Tudons je nejstarší zastřešená budova v Evropě, jeskyně z pozdní doby bronzové např. Cala Morell, obranné věže (talaiots) nebo megalitické stoly (taulas).  Ostrov je znám nejen svou rannou architekturou a vynálezem majonézy, ale nás nejvíce zajímá místní endemická (žijící jen zde) fauna a to především ještěrka baleárská. 

Podarcis lilfordi (samice)

 Ještěrka baleárská (Podarcis lilfordi) patřící do čeledi Lacertidae (ještěrkovití) je malá 12-14cm velká ještěrka, čerstvě narozené mládě měří 5-6cm. Zbarvení ještěrek je od modro-zelené přes hnědou až po antracitově černou barvu na hřbetě. Břišní partie ještěrek bývají nejčastěji zbarveny světle až tmavě hnědě. Samice a mláďata jsou na hřbetě a břiše zbarvena šesti podélnými světlými pruhy, které se na bocích rozpadají v soustavu nepravidelných skvrn. Ocas ještěrek může mít kovově zelený nádech. Ještěrky baleárské obývají většinu severních ostrovů baleárského souostroví okolo Mallorky, jižní ostrovy v okolí Ibizy obývá příbuzná ještěrka pityuská (Podarcis pityusensis). Ještěrky baleárské byly činností člověka zavlečeny také na pevninu Španělska, kde obývají ostrůvkovité oblasti např. okolo Barcelony. Na Menorce ještěrky obývají převážně přilehlé ostrovy a ostrůvky, na samotné Menorce byly ještěrky vyhubeny pravděpodobně introdukcí (zavlečením) koček, myší a koz a výskyt zde je limitován pouze na přístav v Maó, kde ještěrky přebíhají z ostrova Isla del Rey. Ještěrky baleárské byly popsány do 25 poddruhů. V okolí Menorcy se nachází 9 poddruhů, zde je jejich seznam včetně lokalit:

 Podarcis lilfordi lilfordi – ostrov Aire¨
Podarcis lilfordi addayae – souostroví Addaya
Podarcis lilfordi balearicus – ostrov Isla del Rey (Hospital) a ostrůvek Illot den Mel u hlavního města Maó
Podarcis lilfordi brauni – ostrov  Isla Colom
Podarcis lilfordi carbonerae – ostrov Isla Carbonera
Podarcis lilfordi codrellensis – skaliska Esculls Codrell I a II
Podarcis lilfordi fenni – ostrov Isla Nitge
Podarcis lilfordi porrosicolus – ostrov Islote Porros
Podarcis lilfordi sargantanae – Robellsovy ostrovy, ostrov Sargantana, ostrov Illa des ses Bledes a ostrůvek Illot d´en Tosqueta

(pár)

 Biologie – Ještěrky obývají jižně orientované suché a skalnaté oblasti s porostem křovin, které poskytují dostatek úkrytu a možnost slunění a vyhřátí, což je pro studenokrevné živočichy životně důležité. Po ukončení zimního spánku, který trvá od listopadu, až do konce února ještěrky vylézají z úkrytů a vystavují se prvním slunečním paprskům a přijímají první potravu po dlouhé době. Samci opouští své úkryty o čtrnáct dní spíše než samice a obsazují svá teritoria, která urputně hájí před konkurencí. Po té, co vylézají ze zimovišť i samice, samci se s nimi ihned páří. V prvních třech jarních měsících je velmi důležitý příjem potravy a tudíž její dostupnost. K potravě ještěrkám slouží hmyz, který požírají ve velkém množství. Na rozkvetlých travnatých plochách a na keřích je z jara hmyzu dostatek. Často lze jinak terestricky se chovající (po zemi lezoucí) ještěrky pozorovat jak šplhají po keřích k jejich květům, kam nalétává jejich oblíbená potrava. S hmyzem si ještěrky přizobnou i části květů a později v létě a koncem léta i části sladkých plodů. Ještěrky, které původně se záměrem lovit hmyz přišli na to, že plody některých rostlin jsou nejen k jídlu, ale i sladké a chutné pak chodí na sladké záměrně. Tohoto chování jsem často využíval při fotografování, kdy jsem nastražil kousek zralého banánu na plochý kámen, či zíďku a ještěrky se pak ochotně přiblížily a já je mohl nerušeně fotografovat. Nicméně zpět k biologii. Samice kladou až tři snůšky za rok v rozmezí dubna až června, která zahrabávají do země a po třech dnech až týdnu, kdy ještě upravují místo snůšky se již o vajíčka nestarají. V jedné snůšce obvykle bývají 2-4 vajíčka s měkkým kožovitým obalem o průměrné velikosti 10-12 mm. Mláďata se pak líhnou od června až do srpna. Vylíhnutá mláďata ihned loví potravu a chovají se jako dospělí jedinci. Ještěrky dospívají v 1-1,5 roce života a dožívají se prokazatelně 10-13 let. Přirozenými nepřáteli ještěrek jsou ptáci, převážně racci.

(pár)

 Černé, či hodně tmavé zbarvení – ještěrek způsobuje černý pigment v kůži zvaný melanin. Toto zbarvení je typické pro ostrovní, tudíž izolované populace plazů. Z vědeckého hlediska mechanismem pro vznik melanické (černé) populace je přesun relace chromatophorů (kožních buněk), kde na jedné straně přibývá v podkoží chromatophorů zvaných melanophory (buňky produkující černý pigment – melanin) a na druhé straně ubývá lipophorů (buněk produkujících červeno-žlutý pigment). Posledními buňkami ovlivňující zbarvení jsou iridophory (proměnlivé / duhové buňky produkující guanin), které způsobují celkové ztmavení. Z praktického hlediska je vlivem fakt, že tento jev je dědičný a ještěrky, které jsou odříznuty mořem od okolního světa, nemají možnost občerstvení krve, oproti ještěrkám, které žijí na pevnině a mají většinou zelené krycí zbarvení. V izolovaném prostředí ostrova bez přirozených nepřátel, kde krycí zbarvení nehraje roli, pak dochází vlivem přirozeného výběru k upřednostňování tmavě zbarvených jedinců (tmavě zbarvený jedinec - samec vypadá lépe fit a je atraktivnější pro samice). Dalšími vlivy, které jsou námětem na vědecké zkoumání, jsou kanibalizmus, příjem slané vody, adaptace k prostředí a vliv světla nebo tepla.

(samec)

 

(cedule z ostrova)

 Ochrana přírody – ještěrka baleárská (Podarcis lilfordi) je zahrnuta v Červené knize ohrožených druhů zvířat IUCN 2008, taktéž je chráněna evropskými zákony, je zahrnuta v Bernské konvenci (příloha II) a také v Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin CITES (příloha II). K těmto krokům bylo přistoupeno kvůli bezprostřednímu ohrožení vyhubení ještěrek baleárských z tohoto světa. Kdy snižující se populační hustota ještěrek, která je za normálních podmínek průměrně 8000ks na hektar půdy, klesla u tohoto druhu až na méně než 35ks na hektar. Na některých ostrovech již došlo vlivem lidské činnosti k vyhubení ještěrek, tak jako se tomu stalo naposledy například ještěrce baleárské (Podarcis lilfordi rodriguezi) z ostrova Ratas v roce 1950, která se stala obětí stavby nového přístavu. Od roku 1993, kdy světová organizace UNESCO prohlásila Menorcu za přírodní rezervaci, je 40% území chráněno zákonem. Na rozloze 2 tisíc hektarů zde vznikla přírodní rezervace El Parc Natural de S´Albufera d´es Grau kde se nachází mimo jiné i velké sladkovodní jezero S´Albufera, útočiště pro víc jak 100 druhů ptáků. Nedaleko odsud můžete navštívit rybářskou vesnici Es Grau a malý ostrůvek L´illa d´en Colom, kde ještěrky baleárské žijí. Vstup je volný. 

                                                                                                             Pavel Šmek (p.smek@seznam.cz)

 Galerie fotografií:

(samec)

 

(snůška vajec)

 

(líhnoucí se mládě)

 

(čerstvě vylíhlá mláďata)

 

(polodospělý, ještě ne zcela přebarvený jedinec)

Autoři článku: Pavel Šmek (©acanthos) Autoři fotografií: Pavel Šmek (©acanthos) Vložil: Pavel Šmek (©acanthos) Článek byl zobrazen: 576x

Komentáře k článku (0)